Světový týden kojení

Dnes jsem se dozvěděla, že je Světový týden kojení.

Je to záslužné, bojovat za možnost kojit dle potřeb dítěte, neschovávat se pokoutně před pohoršenými zraky lidí, na druhou stranu je smutné, že se takové akce musí pořádat.

Kojení je základní potřeba k přežití dítěte, tak normální jako je dýchání a vyměšování. Ano, těmto procesům žádný týden věnovaný není, jsou tak běžné, jako střídání noci a dne.

Ze svého dětství si žádné kojící ženy nevybavuju, dokonce panenky měly tvarované pusinky, aby se jim tam dala vložit lahvička. Přišlo mi to tehdy tak samozřejmé.

Stejně tak, jako vyprávění babičky, která nemohla kvůli zánětu kojit a maminky, která přišla záhy o mléko. (Dnes už vím, že za tím byl špatný přístup, nepodpora a poporodní zásahy).

Jen jednou jsem v dětství zahlédla dítě sající z prsu a vyvolávalo to ve mně zvláštní pocity.

V dospělosti v restauraci jsem se cítila ohrožená kojící ženou, která seděla u stolu a zároveň večeřela. Pocit, jako bych zahlédla mimozemšťana.

Samozřejmě, o výhodách kojení jsem měla pasivní znalosti z vysoké školy, tím to ale haslo.

Když jsem byla těhotná, byla jsem odhodlaná kojit, tak dlouho, jak to moje dítě bude potřebovat.

Rozumějte: půl roku a pak už bude velké na to, abych šla do práce J

Jak se můj pohled změnil po porodu!

Najednou jsem pochopila, že je ten malý uzlíček, do kterého jsem se zamilovala na první pohled, na mě zcela závislý, chtěla jsem mu dát všechno, nehledě na okolnosti. Jenže ono to nešlo podle představ. Malý plakal, já nemohla najít vhodnou polohu a všechno mě bolelo. Studium na internetu moc podpory nedodalo, měla jsem pocit, že nezvládnu péči o dítě, že mám málo nastudováno, byla jsem odpojená od své intuice.

Naštěstí se to začalo lámat. Postupně jsem se odhodlávala vyjíždět na delší procházky a na řadu přišla otázka kojení na veřejnosti. Co když se dítě probudí a bude mít hlad? Jak to budu dělat? A co na to řeknou lidé?

Postupně se zlomila i tato překážka a dnes s hrdostí kojím svého třináctiměsíčního syna a doufám, že ještě dlouho budu. Užívám si ten pocit napojení, lásky, kdy se mi dívá od očí nebo spokojeně vrní a usíná.

Bylo prolomeno rodinné „prokletí“ nekojení.

Mám pochopení pro maminky, které mají obtížný začátek a kojení vzdají. 

Obdivuju, ženy bojovnice, které kojí i po traumatických porodech.

Přeji vám vstřícné a podporující prostředí.

Nebojte se mluvit o svých pocitech a požádat o pomoc laktační poradkyni.

A pokud dáváte dítěti umělé mléko? I přesto jste skvělá maminka a dítěti můžete dát lásku. Při pití z lahvičky ho držte v náručí, jako byste kojily. Mazlete se s ním a dávejte mu dostatek kontaktu.

Jen plná prsa ideální matku nedělají. 

Přeju všem ženám, aby měly takovou podporu okolí a odborníků, aby se kojení stalo běžnou součástí života a vymizely mýty o slabém mléku a zbytečnosti kojení v pozdějším věku.